Knižní svět

Recenze: Warcross (1)

Autor: Marie Lu
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2018
Počet stran: 319
Žánr: Fantasy, Science Fiction, Young-adult
Anotace: Warcross není jen hra, je to způsob života! Od autorky úspěšné série Legenda. Herní fenomén Warcross je pro některé únikem z reality, jiní si díky němu přijdou na slušné peníze. Hackerka Emika je na mizině. Aby si přivydělala, zariskuje a nabourá se do mezinárodního turnaje ve Warcrossu. Jenže omylem se ocitne ve středu dění a přes noc se stane celebritou. Dokonce dostane od tajemného tvůrce Warcrossu nabídku, která se neodmítá. A tak Emika zamíří do Tokia, kde odhalí spiknutí, které by mohlo mít nedozírné následky.

Pár slov o autorce: Narozena 11. čevence 1984 (Wuxi, Čína). Narodila se nedaleko Šanghaje, když však začala studovat v USA na University of Southern California, usadila se v kalifornské Pasadeně. Zde žije se svým přítelem, čivavou a dvěma Welsh Corgi Pembroky, což jsou neuvěřitelně roztomilí a hraví pejsci. Předtím, než se začala věnovat psaní na plný úvazek, pracovala jako umělecký ředitel ve společnosti věnující se vývoji videoher. Píše knihy pro mladé a zaměřuje se především na dystopie. (zdroj)

Tuto knihu jsem dostala na Vánoce a celkem dost mi trvalo, než jsem se k ní ve svém dlouhém to-read listu dostala. Vůči této knize i autorce jsem byla trošku skeptická, protože jsem od autorky nic jiného nečetla a například autorčina kniha Legenda mě absolutně nezaujala. Nicméně byl Warcross doporučován fanouškům pc her a milovníkům knihy Ready player one.

Celý příběh se odehrává v budoucnosti, kde lidi téměř přestal zajímat skutečný svět a užívají si život v tom virtuálním, kde největší událost je Warcross. Protože jsem celkem fanynka mmorpg her, byl mi způsob hraní Warcrossu celkem blízký. Jedná se totiž (aspoň podle mého názoru) o klasický mód capture the flag, které najdete v téměř všech mmorpg hrách. Capture the flag spočívá v tom, že dva týmy proti sobě bojují a snaží se získat onu vlajku, něco jako Harry Potter zlatonku. Kromě této vlajky mezi sebou bojují pomocí různých artefaktů, které si můžeme představit jako různá kouzla způsobující zpomalení, zrychlení, zmražení (a tak dále) svých spoluhráčů nebo protihráčů.

Hackerka Emika s vlasy jako Rainbow dash z My little Pony se během turnaje do Warcrossu nabourá a díky svým hackerských schopnostem je vybrána jako divoká karta. Divoké karty jsou hráči, kteří nepatří do klasických týmů ve Warcrossu, ale jsou ve hře opravdu dobří. Týmy mají možnost si někoho z divokých karet do svého týmu vybrat. Emičin úkol však není hrát, ale najít hackera Zera, který má něco za lubem. Na tuto práci ji najal samotný vývojář Warcrossu Hideo, který se bojí o budoucnost svého díla.

Jako první musím poukázat na velkou podobnost s jinými knihami a na velkou inspiraci právě dílem Ready Player One. Warcross od autorky Marie Lu má však jediný problém, a to ten, že i když autorka podle životopisu pracovala na vývoji videoher, přijde mi, že nikdy sama žádnou hru pořádně nehrála. V popisu a stylu hraní Warcrossu jsou vidět obrovské mezery. Věci, které jsou v knize Ready Player One její velkou předností, zde autorka využívá spíše jako kulisu, na které čtenář pozoruje Emičino bídné snažení a sem tam nějaký pokus o romantiku. Nápad na způsob hraní Warcrossu je dobrý, ačkoliv lehce vykrádá každou mmorpg hru. Dejme tomu, že i artefakty, které se v knize používají jsou svým způsobem originální. Ale samotné prostředí Warcrossu je šíleně odfláknuté. Autorka si s prostředím mohla tak krásně pohrát a dodat na originalitě. Místo toho jsem neustále četla o tom, jak Emika skáče z římsy na římsu a sem tam se zachytí. Popis zápasů ve Warcrossu je tedy spíše mínusem, protože i když je nabité akcí, pořád někdo někam skáče nebo mizí. Ocenila bych spíše, kdyby autorka více rozvedla popis prostředí.

Samotná hlavní hrdinka Emika je místy těžko uvěřitelná postava s občasným absolutně nelogickým jednáním. Největší plus autorce asi dávám za to, že po celou dobu se Emika, ačkoliv místy s odbočkami, držela svého hlavního plánu - vypátrat Zera. Potom, co se tam stalo, a tím teď myslím tu romantickou zápletku, kterou vidí každý kdo má všech pět pohromadě už od první strany, jsem myslela, že autorka celý děj odsune na vedlejší kolej a bude se nimrat v romantické části jako malé dítě v obědě. Nestalo se tak, i když některé pasáže k tomu měly celkem blízko.

Z knihy jsem byla lehce zklamaná a to hlavně z toho důvodu, že se mi Warcrossová část zdála odfláknutá. Emika mi přijde jako taková loutka, vzdálená postava, ke které jsem si nedokázala vytvořit žádný vztah. Něco mi tam prostě chybělo. Rovněž zápletka byla taková předvídatelná. Naopak se mi líbilo místo, kde se děj odehrával - Tokio. Také bych dala velké plus za týmy a více bych ocenila, kdyby autorka rozvedla více jejich zápasy. Protože se Emika soustředila pouze na hledání Zera, byly v knize pouze popsány zápasy týmu, kde byla Emika, ale ne jiných týmů.

Knihu bych nejspíš nedoporučovala lidem, kterým se líbil Ready Player One jak hlásila obálka a nápis v knihkupectví. Po Ready Player One je totiž tato kniha velkým zklamáním. Pokud ji ale srovnám s ostatními knihami v tomto žánru, je o poznání lepší. Milostná zápletka prakticky až na konci, takže se hlavní hrdinka nezabývá svými motýlky v břiše po celou dobu. Jen ta zápletka celého děje je prostě od určité chvíle zkrátka jasná jako facka. Pokud ovšem máte rádi young-adult který se odehrává v budoucnosti s lehkými náznaky a odkazy na hráni pc her, je tato kniha právě pro vás.