V dnešní době je k dostání spoustu knih zabývajících se různým tématem. Co se ale stane, když autor začne psát o tématu, o němž neví vůbec nic? Co když někdo, kdo se nezabývá fyzikou, bude psát o cestě na jinou planetu, nebo někdo, kdo se nezabývá dějepisem o cestování v čase?
Na všechny otázky byste mohli odpovědět stylem Ať si každý píše o čem chce! No jo, ať si každý píše o čem chce, ale neškodilo by se trošku podívat, o čem vlastně píšu? Nemám pravdu? Pokud se zajímám o astrologie je naprosto jasné, že nebudu psát o řecké mytologii.
Neznalost neomlouvá
Když vás ve škole vyvolají k tabuli a vy nevíte vůbec nic, dostanete pětku a můžete si ji opravit. Pokud takovou chybu uděláte v knize, nemůžete takovou chybu po vydání napravit. Vaši knihu přečte odborník na historii 16. století (protože jste psali o cestě v čase do 16. století) a chytá se za hlavu, jaké chyby jste v knize nasekali. Ne všichni jsou odborníci na 16. století, ne všichni budou googlit jestli se v tomto roce stalo to a hned o měsíc později to, ale pokud napíšete, že hlavní hrdinka v 16. století nosí bikiny, budou se za hlavu chytat nejen odborníci.
Největší sliby chyby
Píšu o místech, kde jsem nikdy nebyl/a
Většina autorů zasadí svůj příběh právě do USA - NY, LA, Miami nebo jiná podobná města - tady pobíhá naše hlavní hrdinka. Největší chybou autorů, pokud nejsou z USA, je, že špatně popíšou místo, typické chování nebo jídlo.
No, ale vy si můžete říct... Jídlo? To není vůbec těžké! Hamburger! A tak prdnete hlavní hrdince do ruky hambáč. A hlavní hrdinka jí hambáč, a jí a jí a jí a jí, ale pořád nepřibírá.
Teď trošku odbočím a uvedu příklad na knize Dcera kostí a dýmu od Launi Taylor - zde hlavní hrdinka neustále jí guláš, a jí a jí a jí a jí a jí... to máte jako s tím hambáčem. Jíte každý den guláš? Ne...
No, ale vy si můžete říct...Chování? To není vůbec těžké! Seriály to jistí! Takový Sex ve městě nebo různé americké seriály, které zkreslují každodenní život. Hlavní hrdinka si jde s platinovou kartou nakoupit do největšího obchoďáku, kde si vyzkouší Gucciho, Pradu a Vuittona. Nakonec jede svým úžasným bourákem domů, kde všichni v sousedství jsou milí a hodní, nikdo na hrdinku nežárlí, ačkoliv má ten největší barák v ulici.
Ok, dobře tady stop, takhle to prostě nejde.
Píšu o věcech, o kterých nemám ani ponětí
Napíšu úžasnou knihu o cestování v čase a hlavní hrdinka bude cestovat do minulosti. Nadšeně hodím hlavní hrdinku do stroje, zmáčknu tlačítko, bum prásk, hlavní hrdinka stojí uprostřed ulice v 12. století. Rozhlíží se kolem, chvílí váhá, ale nakonec jde celé místo omrknout.
Nejhorší na cestování v čase je fakt, že většina těchto autorů ví o minulosti velmi málo. Kdybyste se objevili zčistajasna uprostřed ulice v 12. století, upálili by vás během pár vteřin za čarodějnictví. Pokud byste nějakým zázrakem přežili stejně byste umřeli na tehdejší stravu nebo nemoc. To nemluvím o změně historie a tím celé budoucnosti! Doporučuji Teorii Velkého Třesku díl Stroj času
Napíšu úžasnou knihu o katastrofálním letu ve vesmíru a hlavní hrdinka bude bojovat s mimozemšťany. Nadšeně hodím hlavní hrdinku do lodě, zmáčknu tlačítko, bum prásk, hlavní hrdinka letí v raketě do vesmíru. Samozřejmě raketu řídí počítač, raketa nevybouchla a hlavní hrdinka si užívá stav beztíže. Naprosto bez problémů si zajde na vesmírný záchod, napije se a nají se. Samozřejmě během chvilky volně poletuje ve vesmíru.
Nedávno jsem byla na velmi zajímavé přednášce o astrofyzice, kde přednášející popisoval třeba takový vesmírný záchod. Vy si řeknete... Záchod, co může být tak těžkého na obyčejném záchodě? Všechno... Jak už víte, ve raketě je stav beztíže, jediná věc, kterou náš autor bez chyby zvládl, tak by tam, ehm, všechno poletovalo ne? Proto vesmírný záchod obsahuje jakýsi vysavač, který vcucne vše. Takže jak řekl přednášející s vtipem Vaše potřeba je vycucnuta. Jídlo prý není taky žádný med. Je bez chuti, zmražené, aby dlouho vydrželo, a musí obsahovat dané množství bílkovin, sacharidů, tuků a všech tady těch věcí, co počítají holky aby nebyly tlustý.
Ostatní chyby
- autor píše knihu v angličtině, ačkoliv je Čech = To nemá čeština dost dobré vyjadřování? Nehledě na spoustu chyb jak jazykových, tak gramatických.
- autor použije stupidní nevhodná jména nebo příjemní = To máte stejné, jako když se hrdina v knize odehrávající se v ČR jmenuje Kazimír (autorka asi dala do google typická česká jména)
- autor použije nevhodná místa = Jasně, z Miami do New Yorku je to sotva hodinu cesty
- autor píše detektivku / knihu o nájemném vrahovi = Většina lidí vůbec neví, jak takové doopravdické vyšetřování probíhá, jak to chodí na pitevně a jak smrdí mrtvola.
Dozvědět se co nejvíce!
Pokud chci psát příběh o holce jezdící závodně na koni, zajdu si někam do koňárny a zjistím vše potřebné.
Někde jsem dokonce četla článek, že jedna z amerických autorek doopravdy rozhovor s lidmi dělá, aby zjistila, co může v knize použít a co ne. (Na jméno si ale nevzpomenu :/)
Nepsat o tom, co mě nebaví
Samozřejmě, že jsem se setkala i s takovými autory. Protože zrovna teď frčí nějaké téma, napíšou velké množství knih na toto téma a je jim úplně jedno, že je to sebevětší blbost, prostě to teď letí.
Jen si vzpomeňte na Twilight a kolik upířin po něm vyšlo.
Jen si vzpomeňte na Hunger games a kolik dystopií po něm vyšlo.
Jen si vzpomeňte na Fifty Shades a kolik porna erotických románů po něm vyšlo.
A důvod? Peníze!
Takovému autorovi je úplně jedno, že napsal největší blábol a že se jeho kniha nedá číst. Hlavní je, že se vydala, že ji někdo koupí a a že dostane zaplaceno. Občas se mi zdá, že nakladatelství opravdu vydá každou blbost.
O čem píšete vy? Zjišťujete si o daném tématu něco? Píšete o tom, co vás baví?
Mám rozpísanú fanfiction na Upírske denníky (knihy), no, teda, píšem ju už asi tri roky a nemyslím si, že ju dakedy dopíšem :D Prvá "séria" bola v pohode, ale pri druhej som s tým sekla, keď som si začala zisťovať veci ohľadom cestovania po USA (autom, takú trasu na Google maps som mala, že až :D) a tiež niečo o občianskej vojne a najkrvavejších bitkách, aby som dala príbehu aspoň nejaké reálne základy, i keď je to vlastne somarina o upíroch :D Doteraz mám uložené tie stránky aj mapu miest, ktoré som mala v úmysle navštíviť, ale prestalo ma to baviť, keď som videla, koľko roboty s tým je :D Ani nehovoriac o tom, že som mala medzery v príbehu.
OdpovědětVymazatAle súhlasím s tebou, keď autori už píšu a chcú to publikovať aj knižne, naozaj by si mali nájsť fakty, obísť miesta, o ktorých píšu, a nepísať o tom, čo nepoznajú. Napr. o mojich obľúbených autoroch (Daniel Silva a Jo Nesbo) viem, že majú "informátorov" v prostredí polície či tajných služieb, prípadne reštaurátorstva obrazov (hlavný hrdina kníh Daniela Silvu je cvičený zabijak a najlepší reštaurátor v jednej osobe :D). Pokiaľ viem, Silva s rodinou aj vždy precestuje miesta, na ktorých sa dej odohráva. Je to potom oveľa reálnejšie :)
Je to veľmi zaujímavý článok. Pred tým som sa tým nejako viac nezaoberala (teda asi vôbec, ak mám byť úprimná), proste som čítala, čo ma bavilo. Ale keď teraz takto nad tým premýšľam, máš úplnu pravdu. By ma zaujímalo, ktoré knihy ťa takto naštvali. :D
OdpovědětVymazatSkvělí článek, naprosto souhlasím! I když originalita je v tomto světě těžká věc.
OdpovědětVymazatMariam: Oceňuji práci všech autorů, kteří se snaží zjistit o daném tématu co nejvíce. Akorát mi vadí, že někteří se na to jednoduše vyprdnou a pak to tak vypadá :D
OdpovědětVymazatLenka: Já jsem nad tím taky nikdy moc nepřemýšlela :D ale naštvalo mě, když jsem na Goodreads viděla, jak většina lidí hodnotí knihy, které obsahují jmenované chyby. Například už zmiňovaná Dcera kostí a dýmu (za tu bych autorce nejraději nafackovala), Krvavá cesta (žít na poušti v pneumatikách prostě nejde) a samozřejmě Mayské proroctví (autorka údajně na těchto místech byla, ale vše je napsáno tak... naivně a hloupě :D)
Elisa: Souhlasím, že v dnešní době je těžké být originální. :) Ale zdá se mi hloupé psát o daném věci jen proto, že teď to prostě frčí :D (Aano přiznávám, že i já jsem psala o upírech, když Twilight "pobláznil" svět :D. Teď bych už nic podobného neudělala, snažím se přijít s vlastním dobrým nápadem, ačkoliv je to obtížné :))
Tohle je právě asi jediná věc, která se mi líbí na knížkách Dana Browna - že prostě ví, o čem píše, díky němu ve městě, ve kterém se odehrává děj, poznáte každou ulici... :D
OdpovědětVymazatZaručeně vždy se pobavím, když je v nějaké knížce od amerického (či jiného) spisovatele (spisovatelky) nějaká douška o ČR (např. hlavní postava se se známí s osobou, která žila v Čechách). Většinou mají o naší zemi dost prapodivné představy :D
Jeden čas jsem si dopisovala s Američankou, která považovala Dceru kostí a dýmu za jednu ze svých nejoblíbenějších knih a Praha jí prý učarovala. Nevím, četla jsem na tu knížku jen pár recenzí a odtušila jsem z toho, že to s realitou bude mít pramálo společného... :D
Pěkný článek, zrovna jsem si o víkendu říkala, kdybych psala, tak sakra o čem, je toho tolik, co je třeba nastudovat, že to snad nejde dělat jako vedlejšák, wow!
OdpovědětVymazatSuper článok. Ja zatiaľ píšem poviedky a o "veľkých" dielach zatiaľ len premýšľam, no akurát som rozmýšľala nad tým, že o čom mám preboha písať, keď všetko je už zabraté?! :D Už mi ostáva len denník alebo nejaká že fakt blbosť.. :D
OdpovědětVymazat