Recenze: Hledání Aljašky

Autor: John Green
Nakladatelství: Knižní klub
Rok vydání: 2013
Počet stran: 256
Žánr: Young-adult, Romantika

Anotace: Románový debut dnes už známého Johna Greena je strhujícím vyprávěním o dospívání a hledání sama sebe. Šestnáctiletý Miles, posedlý sbíráním posledních slov významných osobností a touhou hledat „velké Možná“, je spíše outsiderem mezi svými vrstevníky. Jeho život získá zcela novou podobu, když přejde na internátní školu Culver Creek. Zde se rychle spřátelí se svérázným spolubydlícím a okouzlující, naprosto nepředvídatelnou Aljaškou Youngovou. Okamžitě je vtažen do světa, kde se porušují školní pravidla, pořádají různé večírky i provokace. Miles ožívá v dennodenním kontaktu s novými kamarády a stále víc miluje fascinující Aljašku. A tak vývoj směřuje k okamžiku, kdy se všechno nečekaně navždy změní... Živý, naléhavý a nekonečně dojemný příběh. Americkou knihovnickou asociací byl zařazen mezi deset nejlepších knih pro dospívající.

Pár slov o autorovi: John Green získal mimo jiné ceny Printz Medal, Printz Honor a Edgar Award, jeho knihy se vytrvale drží na žebříčku bestsellerů New York Times, dvakrát byl finalistou Knižní ceny LA Times.

Spolu se svým bratrem Hankem tvoří John polovinu Vlogbrothers (youtube.com/vlogbrothers), jednoho z nejpopulárnějších online videoprojektů na světě. Můžete se přidat k 1,1 milionu lidí, kteří Johna sledují na Twitteru (@realjohngreen) nebo ho navštívit online na johngreenbooks.com.

John žije se svou manželkou a synem v Indianapolisu, stát Indiana. (zdroj)
ISBN 978-80-242-4188-3

*

Po obrovském boom s knihou a filmem Hvězdy nám nepřály, jsem si řekla, že by nebylo na škodu, přečíst si další knihy od Johna Greena. Jako první jsem v knihovně uviděla právě Hledání Aljašky, a tak jsem se rozhodla si knihu vypůjčit a přečíst. Popravdě jsem čekala silně emotivní příběh, něco jako Hvězdy. Příběh, který mě donutí brečet i smát se, který po dočtení ve mně něco zanechá. Nevím, zda Hledání Aljašky byla ta správná volba.

*

Příběh je vyprávěn z pohledu Milese Haltera, kterému v celé knize nikdo neřekne jinak než Váleček. (a rozhodně to není proto, že by byl tlustý). Váleček je tak trochu podivín, který nemá moc kamarádů, ve škole není oblíbený a miluje poslední věty známých osobností. A právě dobrodužství, kvůli touze zažít něco skvělého, najít velké Možná, ho přivedlo na interátní školu do Culver Creeku. 

Milesovým nejlepším přítelem se stane Chip Martin přezdívaný Plukovník.

Samozřejmě nesmím zapomenout na Aljašku Youngovou, která je kapitola sama o sobě - bláznivá dívka, užívající si pití, kouření a nezávazný sex (ačkoliv miluje svého přítele Jaka). Aljaška je také velmi záhadná a o své minulosti moc nemluví, stejně jako o své mámě nebo tátovi.

 *

A jak se jí neustále zvedal pravý koutek, jako kdyby byla pořád připravená se poťouchle ušklíbnout, nebo jako kdyby zvládla zatím jen pravou polovinu nenapodobitelného úsměvu Mony Lisy...

(str. 37)

*

Váleček po nepodařené oslavě přijíždí na internátní školu, kde se seznamuje se svými spolužáky. Ještě tého večera okusí pomstu ostatních studentů, kteří ho vhodí do jezera. Naštvaný a promrzlý začne plánovat se svým kamarádem Plukovníkem pomstu.

Ve škole probíhá normální vyučování a Váleček se seznamuje s dalšími spolužáky. Potkává i Aljašku Youngovu, která Plukovníkovu partu doučuje matematiku. Společně chodí tajně kouřit, aby je ředitel přezdívaný Orel nenačapal. Všichni prožijí úžasné dobrodružství, užijí si hromadu zábavy a Miles snad najde velké Možná.

*

Podstata labyrintu, zapsal jsem si do sešitu, a jak z něj ven.
(str. 39)

*

Abych pravdu řekla, celá kniha byla pro mě jedno velké zklamání. Čekala jsem záživný doják, u kterého budu brečet a slzy mi budou téct v plném proudu. Dostala jsem však záhadnou knihu s podivným dějem. Až do poloviny se nic zajímavého neděje a kniha mě doopravdy nudila. Byla jsem svědkem několika kanadských žertíků, z nichž většina mi přišla naprosto dětinská, hloupá a nesmyslná. Divím se, že Orel měl s těmito studenty strpení. Většina z nich by si takové šílenosti ani nedovolila, protože se na školu dostala hlavně kvůli stipendiu. Podle mého názoru byl pohled autora lehce zkreslený a události byly naprosto nemístné, nepravděpodobné místy až naivní.

*

Vedlejší a zároveň důležitá postava, Aljaška Youngová, byla pro mě nepochopitelnou osobností. Její styl chování mě opravdu udivoval. Aljaška, která si své jméno sama vybrala, protože se jí líbil název státu Aljaška, byla zvláštní a hodně šílená. A i spojení "hodně šílená" je málo výstižné. Některé její názory byly zajímavé, nad některými zůstával můj rozum stát, občas jsem si ťukala i na čelo.

Kdybych měla charakterizovat a ohodnotit Milese alias Válečka, tak toho jsem si ani tak moc nevšímala, jako Aljašky. Miles nebyl špatná postava, ale byl vedle šílené Aljašky tak nevýrazný, že jsem si zkrátka nedokázala utvořit obrázek jeho postavy, ba se s ním nějak stotožnit či sžít.

*

"Nikdy mi neporozumíš. A o to jde."
(str. 64)

*

Děj knihy je rozdělen na dvě části. První se odehrává Předtím, před velkým Možná, druhá se odehrává Potom. Já osobně jsem byla velmi napjatá a odpočítávala jsem strany do doby, než odhalím to velké Možná, na které jsem se celou dobu těšila. Ačkoliv jsem tak nějak tušila (asi čtyřicet stran před Možná), že se stane právě takové Možná, tajně jsem doufala, že se mýlím, protože velké Možná bylo vážně zklamáním. Ten kdo knihu četl, se teď asi diví, proč takové Možná bylo pro mě zklamáním. Nu, čekala jsem něco jiného, něco, co mě posadí na zad...

Druhá část knihy, Potom, už je takový pomalý závěr knihy, kdy postavy jen řeší velké Možná. Úplný konec knihy - posledních pár stran - se mi ale nelíbilo vůbec, poslední akce byla tak trochu nedomyšlená a příliš krátka. Uvítala bych delší.

*

"Bůh nehodné potrestá. A než to udělá, potrestáme je my."

*

Nechci ale jenom kritizovat.  Líbilo se mi, jak autor popsal první zážitky mladistvých, ať už s alkoholem, cigaretami nebo sexuálním životem.

Také bych chtěla vyzdvihnout hlavní myšlenku celé knihy a některé citáty, které se mi velmi líbily. Pár vět stojí opravdu za zamyšlení, dokonce i já jsem si je vypsala do poznámkového bloku, abych si je mohla víckrát přečíst a popřemýšlet nad nimi. Celá knížka je tak trochu filozoficky pojatá, teda aspoň podle mého názoru, a blíží se hodně k ději Malého prince, kdy "Při čtení vždy najdete něco nového". Nutno podotknout, že mně osobně se Malý princ vůbec nelíbil a i Hledání Aljašky bylo pro mě zklamání. Čekala jsem, že když John Green nasadil laťku vysoko (myslím tí, že Hvězdy byly opravdu skvělá kniha), že i jeho ostatní díla budou dosahovat takové úrovně.

*

Na závěr bych chtěla říct, že Hledání Aljašky není špatná kniha, jen na ni musíte mít dostatet času a být tak trochu filozof. Pokud máte rádi knihy Malý princ, kdy při čtení najdete něco nového, rozhodně si knihu přečtěte. Mě osobně kniha moc nezaujala, ale vyloženě špatná nebyla. Postavy byly zajímavé a velké Možná bude pro některé šokující. Tak i tak knihu hodnotím jako 3 z 5.

*

*

Chvíli mlčela. Pak mě popadla za ruku, zašeptala: "Běž běž běž běž běž," rozběhla se a mě vlekla za sebou.

(sr. 27)

*

Zdroj obrázků: 1,2,3