Recenze: Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti

Autor: Ransom Riggs
Nakladatelství: Jota
Rok vydání: 2012
Počet stran: 358
Anotace: Tajemný ostrov. Opuštěný sirotčinec. Zvláštní sbírka velice podivných fotografií.
To vše čeká na odhalení v knize Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti, nezapomenutelném románu, kde děj a děsivé fotografie přináší jedinečný čtenářský zážitek. Náš příběh začíná strašnou rodinnou tragédií, která přivede šestnáctiletého Jacoba k cestě na vzdálený ostrov u břehů Walesu, kde objevuje rozpadající se trosky sirotčince slečny Peregrinové pro podivné děti. Když Jacob bloumá jeho opuštěnými ložnicemi a chodbami, ukazuje se postupně, že děti slečny Peregrinové byly víc než podivné. Byly možná nebezpečné. Možná byly na opuštěném ostrově drženy v jakési karanténě z velmi dobrých důvodů. A nějak – i když to zní jako něco nemožného – jsou možná stále naživu
Fantasy doprovázená strašidelnými starými dobovými fotografiemi, při které běží mráz po zádech. Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti zaujme dospělé, teenagery a všechny, kdo mají rádi temná dobrodružství. (zdroj)
Pár slov o autorovi: Ransom Riggs se narodil na dvě stě let staré farmě v Marylandu, kde chtěl jako dítě zůstat a stát se farmářem. V pěti letech se však s rodiči přestěhoval na Floridu, v současnosti má svůj domov v kraji podivných dětí – v Los Angeles. Prozatím stačil nasbírat diplomy na Kenyon College a na Fakultě filmové a televizní tvorby University of Southern California, oženit se a natočit několik cenami ověnčených krátkých filmů. Melouchaří jako blogger a autor-cestovatel, jeho eseje z cest Strange Geographies najdete na adrese mentalfloss.com nebo ransomriggs.com. Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti je jeho prvním románem. (zdroj)
ISBN 978-80-7462-019-5

*

zdroj

Knihu jsem si už dlouho chtěla přečíst, protože moc miluji horory. Představa knihy s děsivými, reálnými fotografiemi se mi jevila jako lákavá. Moc jsem se těšila, až knihu dostanu do ruky a večer se budu třást strachy při představě, že mrtvé, polorozpadlé děti z knihy, by na mě mohli někde bafnout a co hůř, možná mě i sníst!

*

Hlavním hrdinou prožívající všechny tyto děsivé příběhy, je Jacob. Jako malý rád poslouchal dědečkovy příběhy o děsivých netvorech, kteří ho pronásledovali. Dědeček uměl vyprávět naprosto dokonale dokonce tak moc, že Jacob jeho příběhům uvěřil. Příběhům o malých dětech se super schopnostmi, ukrývající se na zapadlém ostrově. 

S přibývajícím věkem si ale Jacob uvědomil, že všechny tyto příběhy jsou jedna velká lež. Dědeček totiž vyrůstal v době, kdy zuřila druhá světová válka a on jako malý kluk, byl touto tragédií poznamenaný. Ale co fotografie levitující dívky? Neviditelného chlapce? A mnoho dalších?

*

Jacob pracuje jako brigádník v jednom z obchodů. Večer mu zavolá dědeček, který tvrdí, že ho

zdroj

pronásledují netvoři a ptá se, kam schoval klíč od skříně se zbraněmi. Jacob se jej snaží uklidnit a donutit vzít si prášky. Protože nic nezabírá, rozhodne se za dědečkem jít. Když vstoupí do domu, nemůže ho najít. Nakonec najde ležet mrtvého dědečka v lese a vedle něj netvora, o němž mu kdysi dědeček vyprávěl. Všechny příběhy se zdají být pravdivé, ale Jacobovi nikdo nevěří. Rozhodne se tedy na doporučení svého psychiatra odjet se svým otcem na ostrov, kde by měl být údajný sirotčinec. Na místě, kde by měl být, jsou ale rozpadlé ruiny a pár starých fotografií. Ovšem, někdo tu přece jenom je... Je to možné? Mohou ty děti opravdu stále žít? Našli snad způsob, jak přelstít smrt?

*
A tak někdo, kdo je nezvykle náchylný k nočním můrám a děsům, komu běhá mráz po zádech a vidí věci, jež ve skutečnosti neexistují, přemluvil sám sebe, aby udělal poslední výlet do opuštěného, téměř zcela jistě strašidelného domu, kde tucet dětí nebo víc našlo svůj předčasný konec.
(str. 101)
*

Kniha opravdu překvapila. Čekala jsem, že se bude jednat o horor, kde bude spousta dětí s rozpadlým obličejem, mozky a krev bude naprosto všude. Pokud čekáte to stejné co já, asi budete trochu zklamaní. Žádná krev, mozky a styl zombie-děti zde není. Jedná se o jednoduchou knihu s ne až tak klasickou zápletkou.

*

zdroj

Začátek knihy není nijak zvláštní. Je zde část dědečkova vypravování, které se mi velmi líbilo, zvlášť jeho fotografie, z nichž jen některé jsou děsivé. Později se děj zastaví. Jacob je označen totiž za blázna - navštěvuje psychologa a většinu času přemýšlí, zda je vůbec normální a co mu chtěl dědeček před smrtí vlastně říct. Pokud tuto část přetrpíte, dostanete se až k části, kdy se konečně náš hrdina dostane na ostrov. Při první návštěvě sirotčince jsem byla opravdu zklamaná a přemýšlela jsem, co mi vlastně autor tají. Proč se nic moc pořádného neděje a kdy se objeví dávno mrtvé děti. Nakonec jsem se dočkala. Sice mi chvíli trvalo, než jsem všechno pochopila a vše do sebe zapadlo. Děj potom krásně plynul a já si užívala pohodové čtení. Fotografie jsou opravdu krásným doplňkem a vždy, když jsem na nějakou narazila, docela dlouho jsem si ji prohlížela.

*

Autorů styl psaní mi vyhovoval. Líbilo se mi, jak dokázal propojit historii s moderním příběhem. Postavy byly velmi dobře vykreslené a žádná z nich se nechovala uměle. Nejvíc mě dostal samotný závěr knihy, propojení postav a celkové rozuzlení celého příběhu.

*

zdroj

Kniha se mi líbila, i když jsem od ní očekávala něco jiného. Všechny, kteří se bojí, že se jedná o horor, můžu  uklidnit, že tomu tak není. Jedná se o moc pěkný příběh se skvělou zápletkou. Pokud tedy hledáte knihu, tak trošku jinou a podivnou, Sirotčinec slečny Peregrinové je pro vás to pravé.

*

Také musím dodat, že se moc těším na film a jeho zpracování, které mě velmi zajímá - hlavně to, jak se režisér (Tim Burton), vypořádá s vložením fotografií do příběhu.

*

4/5

*

"Ale proč ti chtěli ti netvoři ublížit?" pokračoval jsem.

"Protože jsme nebyli jako ostatní lidé. Byli jsme podivní."

"Jak podivní?"

"Ach, všelijak," řekl.

(str. 12)