Píšu, píšeš, píšeme...

Tak jsem tu zas se svým skvělým celým proškrtaným článkem, tentokrát na téma: Jak psát. Tím nechci nijak naznačovat, že jsem nějaký expert ve psaní, spíš bych chtěla vyjádřit svůj názor ohledně psaného projevu stylu psaní knih a recenzí.

Děj - klasika a novinky

Za prvé milostné trojúhelníky, které všichni dobře známe. Bez nich by to snad ani nešlo. Ukažte mi knihu, kde se milostný trojúhelník, čtyřúhelník či-li čtverec (ááá má matematická stránka se projevila 3:)) nebo jakýkoliv šílený mnohoúhelník nevyskytuje. Nejkomplikovanější vztahy jsou snad v sérii Škola noci, kde Zoe obletuje velké množství kluků.
Shrnuto a podtrženo - milostné trojúhelníky jsou všude a některé se prostě povedou, jiné zase ne.

Za druhé opakování a různé navazování.
Vždy to začne stejně. Nějaký autor vymyslí skvělé "téma", ostatní se sletí jako vosy na med a také hned napíší knihu na stejné téma, jen protože je to teď in se to dobře prodává. Abych to nějak zjednodušila - myslím si, že se zrovna nacházíme v období sexu, kdy se nejvíc prodává sex. Všude je plno knih sexuálního erotického tématu a za to nejspíš vděčíme autorce E.L.James a její trilogie Padesáti odstínů.

Spousta omáčky a  knedlíky navíc, prosím!

Dopracovali jsme se až ke stylu psaní. Zde je hlavním bodem už zmiňovaná omáčka, kterou autor obalí (neměla by to být v tom případě obáčka?) dialogy postav. Tzn. popis prostředí, postav, jejich chování a vše, co se kolem postav děje.

Někomu omáčka vadí, někomu zas ne. Já se přidávám ke skupině, které nevadí. Jsem ráda, když si autor dokáže pohrát s prostředím a chováním postav. Nesnáším strohé věty. Například styl Lovkyně snů (Lisa McMann) byl hrozný. Celá kniha je ve formě deníkových zápisků a ty jednoduché věty...

Gramatika. Zcela zásadní bod.

Je jasné, že kniha před vydáním projde korekturou, a tak nemúžete najýt milyon chib v jedné vjetě. Občas ale kniha korekturou neprojde a čtenáře tak ruší element zvaný pravopis. Protože když vidím vidíte v knize matyku, tak facepalm je to něco nepěkného.

Opakování slov. Áááá na to bych málem zapomněla. Volba slov je důležitá. Když v jedné větě uvidíte hodně stejných slov, které se hodně opakují hodněkrát za sebou, tak hodněkrát ztrácí věty a celý text určitý šmrnc. Přece jenom když někdo něco zašeptá, zakřičí, zamumlá, je to daleko lepší, než kdyby neustále něco říkal, říkal, říkal a říkal.

Skvělá kniha musí začít skvělým nápadem...

zdroj

Jestliže chcete napsat dobrou knihu, článek nebo prakticky cokoliv... Musíte mít nejdříve dobrý nápad a pak chuť psát. Nedělat to jenom pro ostatní - nikdo to nečte, proto přestanu psát. Pište hlavně kvůli sobě, kvůli tomu, že vás to baví. Mě to baví. Ale to jsem zase odbočila...

Skvělý nápad, krátké mihnutí bezvadné myšlenky. Můžete se inspirovat čímkoliv, například mě napadl skvělý příběh při pohledu na hřbitov... Pak už stačí psát, psát a psát. Rozvíjet příběh. Dobrá gramatika, trochu omáčky a voilá! Kniha je na světě!

Ačkoliv většina z nás knihu nikdy nevydá, ale není na škodu napsat nějaký svůj vlastní příběh :)

Recenze  = svobodně vyjádřit svůj názor

Podle mě je recenze jakýsi text, kde by měl autor vyjádřit svůj názor, ale přesto zůstat objektivní. Nesouhlasím s recenzemi, kde autor napíše, že je zde znovu milostný trojúhelník a že mě to už nebaví. Daná kniha přece nemůže za to, že se objevila někde na konci to-read listu a vy jste se k ní dostali až teď. Nikdy proto ke knize nepíšu, že toto téma se znovu opakuje a už mě nudí. Protože někdo kdo čte málo a přečte si vaši recenzi, může nabýt dojmu, že kniha za nic nestojí kvůli nudnému opakovanému milostnému trojúhelníku. Vždy se tedy snažím začít znovu s čistým štítem, jako bych se s takovým vztahem setkala znovu, protože všechny knihy jsou si podobné.

Pozor, spoilery! Nebezpečí úrazu!

Hodně recenzentů má se spoilery (= vykecáním celé zápletky) problém. Stejně tak s otázkou, kolik toho mám vlastně prozradit. I já ze začátku tápala a nevěděla. Nejlépe je prozradit děj do půlky a bez zbytečných detailů. Čtenáře například nezajímá, že se hrdinka poranila o zelenou skleněnou láhev od piva, protože o plastovou by se těžko pořezala, jednoduše napíšu, že hlavní hrdinka se pořezala.

Třídíme odpad článek do odstavců

Jsem velkým zastáncem odstavců a různých rozdělení. Recenze tak získá na přehlednosti. Čtenář také nabude dojmu, že autor více ovládá jazyk, gramatiku a styl. Přece jenom když vidím dlouhý nesouvislý text, řeknu si bože, to zas splácal nějaký inteligent, že tento člověk napsal daný článek velmi narychlo a vlastně ani neví, o čem mluví...

zdroj

Doplňky, citáty a různá zpestření

Ráda čtu recenze, které jsou doplněny různými obrázky nebo citacemi z dané knihy. Hned poznám, že se autor snažil a danou knihu opravdu četl.

Obrázky nejčastěji beru ze stránky weheartit, nebo různě hledám na google. Pod každý obrázek uvedu zdroj.

Citace vybírám už při čtení knih. Líbí se mi nějaká věta? Ihned si ji zapíšu nebo danou stránku označím záložkou. Větu pak použiji v recenzi a navodím tak správnou "atmosféru".

Hodnocení - 5 hvězdiček, 10 hvězdiček nebo 100%

Osobně se mi nejlépe pracuje s 5 hvězdičkami, protože se lépe dávají na goodreads. 10 hvězdiček mi nijak nevadí, ale protože ráda hodnotím obrázky, 10 hvězdiček nepoužívám. 10 hvězdiček vedle sebe je prostě moc.  Procenta se mi nelíbí. Když někdo ohodnotí knihu 30,40,50... dobře, ale co je 57%,37%, 21%? Jak může autor vědět, že zrovna přesně 57? Že ne třeba 56,983465%

Ale způsob hodnocení je můj osobní názor a každý máme jiný, že :)

Závěr aneb někdy se happyend nekoná

Závěr recenze, by měl čtenáře správně povzbudit nebo odradit od přečtení dané knihy. Pár slov, vět na závěr, kde se shrne hlavní myšlenka celé recenze :)

zdroj