Autor: Stieg Larsson
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2009
Počet stran: 603
Anotace: Druhý díl trilogie Milénium odkrývá minulý a současný život Lisbeth Salanderové, tajemné punkerky a hackerky, kterou čtenáři znají již z prvního dílu Muži, kteří nenávidí ženy.
Dva novináři časopisu Milénium jsou zavražděni krátce před publikováním článku o dětské prostituci, korupci a obchodu s bílým masem. Na zbrani nalezené na místě činu se najdou otisky Salanderové a její poručník je brzy nalezen mrtvý. Policie po údajné pachatelce zahájí celostátní pátrání podporované mediální kampaní, ve které se vytahují na světlo skandální informace o její potenciální nebezpečnosti a problematické minulosti. Mikael Blomkvist je však přesvědčen o její nevině...
Pár slov o autorovi: Stieg Larsson (15. srpna 1954 až 9. listopadu 2004) byl švédský novinář a spisovatel. Narodil se nedaleko města Skellefteå v severním Švédsku. Ke dvanáctým narozeninám dostal psací stroj. Často pak trávil celé noci psaním a klapání psacího stroje probouzelo celou rodinu. Když mu bylo osmnáct, zúčastnil se v Umeå mítinku proti válce ve Vietnamu. Tam potkal Evu Gabrielssonovou, svou životní partnerku. Dlouholeté soužití Stiega Larssona a Evy Gabrielssonové bylo těmito permanentními hrozbami značně poznamenáno. S malými
přestávkami spolu Stieg a Eva žili až do jeho smrti. Stieg Larsson zemřel roku 2004 ve Stockholmu na těžký infarkt. Přestože se Stieg Larsson mezinárodního úspěchu svého literárního díla nedožil, je nepochybné, že se jedná o jeden z největších objevů posledního desetiletí. Trilogie Milénium dalece přesahuje rozměr klasického detektivního žánru — šíří a hloubkou svého záběru připomíná spíše nesmírně rozmanitou a plastickou fresku současné společnosti. (zdroj)
ISBN 978-80-7294-321-0
zdroj |
*
Opět se setkáváme s Lisbeth Salanderovou, velice inteligentní a podivnou hackerkou. Už v minulém dílu jsme poodhalili její minulost, avšak v tomto díle se dozvíme celou pravdu. Zjistíme, jaké měla Lis dětství, jaká byla její matka a proč se nebaví se svou sestrou. Také se dozvídáme o podivných intrikách několika členů tajné organizace, proč Lis zavřeli do ústavu a spoustu dalších věcí. Oproti prvnímu dílu se Lisbeth změnila pouze v několika věcech. Nechala si odstranit tetování vosy, piercingy a dokonce si zvětšila prsa. Z peněz získaných obchodní činností žije a cestuje po Karibiku, užívá si slunce a řeší matematické rovnice.zdroj |
Čmuchala zasranýho Kalla Blomkvista, svůdce, otravného neúplatného novináře a skvělého přítele, se nezbavíme ani tentokrát. Mikael je stále stejný. Spí s vdanou Erikou a dále pracuje pro časopis Milénium chystající naprostou bombu o obchodování s bílým masem. Ale jak už to tak bývá, něco se zvrtne a neúnavný Mikael musí případ vyřešit.
*
Za záhadných okolností dojde k vraždě dvou lidí - Mii a Daga, Mikaelových přátel. Dag pracoval pro Milénium, ve kterém chtěl zveřejnit článek o obchodu s bílým masem a dětské prostituci. Navíc chtěl zveřejnit i jména zákazníků. Je jisté, že se stal trnem v oku někomu z těchto lidí, kteří ho později nechali zabít. Má to jeden háček. Na místě vraždy se nacházela i úřady-označená vyšinutá Lisbeth. Tu policie obviní a začne trestně stíhat. Valná část novinářů se začne šťourat v Lisbethiném životě a tak vznikají titulky o skupině lesbických satanistek provozující BDSM. Je Lisbeth vrahem? Kdo zavraždil Daga a Miu? Zjistí Mikael pravdu? Kdo je záhadný Zala?
*
"Tématem květnového čísla bude obchodování se sexem. Je nutné zdůraznit, že prostituce je zločin proti lidským právům a že takové trestné činy je třeba pranýřovat a přistupovat k nim stejně jako k válečným zločinům, eskadrám smrti nebo mučení. A teď se do toho pustíme."
(str. 93)
*
zdroj |
Oproti prvnímu dílu se zde vyskytuje ještě více postav, hlavně několik členů týmu, z jejichž pohledu je také příběh vyprávěn. Postavy řeší i spoustu zbytečností a dozvěděla jsem se spoustu nepodstatných věcí... Například celý životopis Hanse Faste. Autor rozebírá postavy do nejmenších detailů. Na jedné straně obdivuji jeho schopnost vymyslet, zjistit a napsat tolik věcí. Na druhou stranu mě unavuje číst všechna data, která jsou nepodstatná a nemají na děj sebemenší vliv.
*
"Pokud to udělal nějaký maniak, tak musí existovat motiv. A čím víc o tom přemýšlím, tím víc mi připadá, že ten rukopis je zatraceně dobrý motiv k vraždě."
(str. 261)
zdroj |
*
Děj je vskutku zdlouhavý. Hlavní zápletka (vražda) se stane asi až kolem strany 250. Celou dobu před ní se vlastně neděje nic důležitého. Natahované a opakované pasáže jsou na denním pořádku. Pokud Mikael zjistí nějakou novinu, skončí část s jeho vyprávěním a následujících několik stran čteme zase o tom, jak na tuto stejnou věc přišel vyšetřovatel Bublanski a jaký názor na ni má. Zbytečné. Tak bych označila některé části knihy.
*
Styl psaní autor je jedinečný. Jak u postav, tak u jejich činností se dozvídáme prakticky vše. Velká představivost a slovní zásoba autorovi nechybí. Opakování slov je výjimkou a i každá postava hovoří svým stylem. Naproti tomu, i nejmenší kýchnutí je popsáno několika řádky.
*
Když se na knihu podívám s odstupem, dal by se celý děj shrnout do 100 stran. Larsson tento děj ovšem natáhl na 600 stran dlouhého čtení, které určitě není pro ty, co nečtou pravidelně. Knihu hodnotím pozitivně hlavně kvůli velkolepému závěru, který mi vyrazil dech. Takový konec jsem nečekala.
*
4/5
*
Zvláštní - ano. Pomatená - ne.
(str. 300)
Dnes jsem dočetla první díl, ze kterého jsem obrovitánsky nadšená, takže na dvojku se v nejbližší době určitě chystám. :)
OdpovědětVymazat