Recenze: Ostré předměty

Autorka: Gillian Flynn
Nakladatelství: Knižní klub
Počet stran: 272
Rok vydání: 2013
Anotace: Stěží si představit hrůznější zločin než uškrcení malé holčičky. Zapomenuté missourijské maloměsto Wind Gap se ještě nevzpamatovalo z jedné brutální vraždy, a už je tu další, stejně strašná a nepochopitelná. Proč nevinné dívky? A proč jim vrah vytrhal skoro všechny zuby? Pro mladou chicagskou reportérku Camille Preakerovou, která ve Wind Gap vyrůstala, je takový případ vítaným sólokaprem. Jenže to, co se zprvu zdálo jako kariérní příležitost, získá nakonec mnohem osudovější a tragičtější podobu. Ukáže se, že posedlost jde v tomto příběhu až na krev. A to do slova a do písmene.
Pár slov o autorce: Gillian Flynnová je americká spisovatelka a bývalá televizní kritička pro Entertainment Weekly.
Je autorkou tří thrillerů publikovaných v osmadvaceti jazycích: Ostré předměty (Sharp Objects) získaly CWA New Blood Dagger Award a byly nominovány na Edgar Award za nejlepší debutující román roku 2006, Temné kouty (Dark Places) vyhlásil časopis Publishers Weekly nejlepší knihou roku 2009 a Zmizelá (Gone Girl), jež vyšla v létě 2012, se do počátku následujícího roku udržela mezi trojicí nejprodávanějších knih podle listu The New York Times. Gillian Flynnová žije v Chicagu s manželem a synem. (zdroj)
ISBN: 978-80-242-3947-7

*

zdroj

Řešitelkou děsivého případu je reportérka Camille Preaker. Camille není nadšená, že musí psát o strašné vraždě a únosu malých holčiček, ale jelikož nechce být bez práce, musí se vydat do města Wind Cap, odkud pálí na kůži.

Čtenář ale po chvíli zjistí, že tato slova má Camille vyřezaná do kůže. Už odmalička se řezala a celé tělo má pokryté různými slovy, např. chorobné, zlomyslný, chaos, kartáč, trouba, nevolnost, hrad, květy, dávka, sůl a mnoho dalších. Na jednu stranu se Camille stydí za své zohyzdění a bojí se svléknout před mužem. Na druhou stranu ji pocit ostrého předmětu na kůži přináší uspokojení.

pochází, vydat. Hlavní hrdinka je už na první pohled zvláštní. Neustále si opakuje různá slova, která ji

Ale Camille není jediná, kdo přijel hrozné vraždy vyřešit. Je tu i detektiv Richard Willisi, který je zatím v řešení případu neúspěšný...

*

"Přála bych si být zavražděná."

str. 76

*

zdroj

Camille se vrací zpátky do svého rodného města. Navštíví svou matku u které se rozhodne bydlet. Ta ale není z návštěvy své dcery nadšená, ale znechucená. Camille se rozhodne ignorovat svou matku, nevlastního otce i sestru, a začne se věnovat vraždě. Pomůže prohledat les, kde by údajně mohla být i další pohřešovaná dívka. Dostane se tak k místu vraždy malé holčičky, která byla uškrcena a následně jí byly vytrhány zuby.

Případ ale nikam nevede a místní opatrně vypovídají. Nakonec se ale najde i druhá dívka, taktéž mrtvá. Camille při vyšetřování případu narazí na jediného svědka, jehož výpovědi nikdo nevěří. Co se dívkám stalo? Kdo dívky zabil? Proč jim vytrhal zuby?

*

"To umírání mě už unavuje."

(str. 181)

*

Hlavní hrdinka se mi zdála sympatická, ale někdy mě svým způsobem chování děsila. Už od mala si musí psát všechno, co slyší. Každé slovo, co kdo řekne. Později to zašlo tak daleko, že musí mít všechna slova vyřezaná do kůže. Často jsem přemýšlela, proč si takto ubližuje. Možná je její sebepoškozování spojené se sestřinou smrtí, o které se v knize několikrát zmiňovala.

zdroj

Za zmínku stojí i zbytek Camillininé rodiny. Nejvíc jsem nesnášela matku - Adoru. Její chování ke své vlastní dceři bylo nepřijatelné, hrubé a místy nepochopitelné. Nikdy svou dceru nepochválila, nikdy jí neřekla, že ji má ráda a nikdy se nesnažila zlepšit jejich vztah.

Také Amma - nevlastní Camillina sestra, je pěkné číslo. Svých chováním, vzhledem a vystupováním připomíná šestnáctiletou dívku. Ve skutečnosti je jí pouhých třináct let.

*

Styl jakým autorka vypráví celou knihu je naprosto skvělý. Autorka moc dobře ví, jak čtenáři zamotat hlavu a svést ho ze stopy.

Celou dobu jsem byla napnutá až k prasknutí. Společně s Camille jsem se snažila rozlousknout vraždu malých holčiček. Už v polovině knihy jsem si myslela, že znám vraha, ale autorka mě zaskočila. Vyřešení celého případu pro mě bylo jedním velkým překvapením, jelikož tuto osobu jsem na vraha netypovala.

*

"Ty se řežeš, Ammo?"

"Já ubližuju," zakřičela a odtančil do silnice, okázale se otáčela se zakloněnou hlavou a rozepjatýma  rukama jako labuť. "Miluji to!"

*

4/5