Recenze: Nesmrtelní - Napořád (1)

Autorka: Alyson Nöel
Rok vydání: 2010
Číslo vydání: 1.vydání
Nakladatelství: Argo
Žánr: Romantika, Fantasy, Young-Adult

Anotace: Sedmnáctiletou Ever trápí po automobilové nehodě, při které zahynuli její rodiče, mladší sestra a pes, pocit viny za to, že jako jediná přežila. Navíc se z ní po nehodě stala jasnovidka, slyší myšlenky jiných lidí a vidí jejich auru. Cizí myšlenky na ni dotírají na každém kroku, a proto se Ever stále víc uzavírá před světem. Okolní hlasy se snaží přehlušit muzikou burácející ze sluchátek, která skoro nesundává z uší. Všechno se ale změní, když potká Damena, který jediný dokáže zklidnit její mysl a ztišit hluk v její hlavě. Ani on není jako ostatní smrtelníci, jeho svět plný tajemství a zázraků Ever neobyčejně přitahuje, zároveň v ní však vyvolává znepokojivé otázky… 

Kniha se záhy po vydání probojovala mezi nejprodávanější knihy v USA, mimo jiné se vyhoupla na nejvyšší příčku žebříčku New York Times Bestsellers. Překladová práva byla prodána do 34 zemí světa.

*

Kniha se mi zalíbila kvůli anotaci a i díky obálce (původní!), a já už jsem se těšila, až si ji přečtu.

*

Příběh vypráví o mladé šestnáctileté dívce Ever, která po autonehodě bydlí u své tety, chodí do školy, kde má pouze dva (za to nejlepší) kamarády – Milese a Haven. Haven žije se svým bratrem a rodiči, kteří si jí vůbec nevšímají, a ona se snaží na sebe upozornit tím, že nosí různé styly oblečení (momentálně ujíždí na gothic) a chodí na různé anonymní debaty pro závislé. Milese je gay, se smyslem pro humor, úžasným stylem a schopností pro nakupování a sondou na kluky. A teď k samotné Ever. Po autonehodě má zvláštní schopnost - vidí aury (barevné fleky) okolo lidí a dokonce slyší i jejich myšlenky, dokonce vidí i svoji mrtvou dvanáctiletou sestru Riley, která ji pravidelně navštěvuje. Aby Ever utlumila myšlenky lidí okolo sebe, „schovává“ se pod kapucí a do uší si pouští hlasitou hudbu.

*

Ever jde do školy, která už ji vůbec nebaví, díky svým jasnovideckým schopnostem, se nemusí učit na písemky, protože stačí, když přejede prstem po papíru a zná správné odpovědi (to bych si taky přála umět). Jednoho dne, se ale objeví ve škole nový kluk – Damen, a přisedne si k ní. Ever se ho ale rozhodla ignorovat, tak jako ostatní spolužáky. Nebyla by to romantická knížka, kdyby Ever nezačal Damen tajemně přitahovat, ale ona se tomuto kouzlu brání, už jen kvůli tomu, že Damen flirtuje nejdříve s ní a pak se Stacií, která Ever nesnáší.

Při Hallowenském večírku, na kterém je převlečená za Marii Antoinettu, pozve Ever všechny, kromě Damena, který se dostaví v převleku hraběte Alexa von Fersena (Mariin milenec). Damen zde Ever políbí. Haven je naštvaná a odchází do "upířího" klubu společně s kamarádkou – Evangeline. Ever se do Damena zamiluje, ale vůbec o něm nic neví ani kde bydlí, ani jeho telefonní číslo.

Děj se nám zamotá ve chvíli, kdy se Evangeline ztratí a později ji najdou mrtvou. Kdo za to může? Proč se kolem Damena motá Drina, i když s ní Damen, jak říká, nemá nic společného? A proč nemůže Ever přečíst Damenovi myšlenky a ani vidět jeho auru?

*

Když jsem knihu četla a zjistila jsem, že Damen vůbec nejí, nepije, teda pije, ale pouze svoji „červenou tekutinu“. Byla jsem na autorku naštvaná. Jak může tak úžasný námět o tom, že někdo vidí duchy a aury ostatních lidí, má věštecké schopnosti a kdo ví co ještě, zničit upíry? Po pár stránkách jsem si oddychla a i vám říkám, že o upíry se nejedná. Autorka mě docela napínala, nejdřív jsem si myslela, že je Damen upír, duch a nakonec jsem přemýšlela nad zombie.

*

Příběh má rychlý spád i děj, dobře se čte, ale docela mi to připomíná směs Twilightu a Pádu (Fallen).  

Občas jsem kroutila hlavou nad chováním jednotlivých postav, nebo nad tím, jak je možné, že Damen a Ever, chodili tak často za školu a nikdo si toho vůbec nevšiml…

*

Ale já se vrátím, k té červené tajemné tekutině… V knize je často popisováno, že Damien nejí, pouze pije tuto zázračnou tekutinu. Přišlo mi, že autorka chtěla nejdřív napsat knihu o upírech, nakonec ale změnila názor a knihu mírně upravila...

*

Kdybych měla ohodnotit postavy, tak jediný koho mám ráda, je potvora Drina. Je mi jí líto a přijde mi, že je plně v právu 
Nechci spoilerovat, a tak jenom řeknu, že na jejím místě bych se chovala jako ona!

*

Celkem se mi líbilo, že vás autorka dokázala napínat až do poslední stránky, jak vše dopadne, i když všichni víme, že knihy tohoto typu vždycky končí happy endem.

*

Knihu bych hodnotila jako takový horší průměr. Líbil se mi začátek a konec. Nelíbily se mi části s Damenem, protože byly vcelku o ničem. Ever stále opakovala Damenovi, že ho nechce atd...

*

 „Láska je děvka, viď?“

2/5