Knižní svět: RC: Recenze: Tak trochu jiná

Otherkin - Tak trochu jiná - moje tajemství mě nutí překročit hranice našeho světa (1)

Autor: Nina Berry

Nakladatelství: Alpress

Rok vydání: 2013

Počet stran: 320

Anotace: Dez je obyčejná slušná holka, která poslouchá rodiče i učitele a snaží se zůstat nenápadná. Teprve až zachrání Caleba ze stříbrné klece, dozví se od něho, jaká opravdu je a co se v ní skrývá. Nyní v Dezině nitru žhne temnota a ani Caleb, ostatní spřízněnci či nepřátelé nemůžou být dost připravení na to, co rozpoutá.

Příběh plný tajemství a napětí.

Pár slov o autorce: Nina Berry vyrostla na bodysurfingu na Havaji, poprvé viděla sníh a naučila se hrát koulovanou na škole v Chicagu. Nyní žije a pracuje v Hollywoodu, kde se snaží vést okouzlující život.

Má ráda starověké krypty, růžičkovou kapustu a tygry. Také dělá spoustu věcí, které by vás určitě překvapili. (vlastní překlad, zdroj)

ISBN: 978-80-7466-174-7

Děkuji nakladatelství Alpress za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu jsem si vybrala kvůli anotaci a obálce, na které mě zaujal tygr v pozadí. Anotace slibovala příběh plný tajemství a napětí, a proto jsem se těšila na skvělý a dramatický děj. Má očekávání se ovšem nenaplnila. Kniha i samotná autorka mě velice zklamaly.

Vypravěčkou a hlavní hrdinkou je dívka s trošku netradičním jménem - Desdemonda, zkráceně Dez. Vyrůstá společně se svými nevlastními rodiči v malém městě v Americe. Nikdo neví, co se stalo s jejími biologickými rodiči. Dez byla totiž nalezena uprostřed vyhořelého lesa v Rusku místním pastevcem. V Rusku si ji také adoptovali její noví milující rodiče a odvezli do Ameriky.

Dez ovšem není jako ostatní holky. První rozdíl je v tom, že už odmalička nosí korzet kvůli křivé páteři. Proto si nikdy žádného kluka nepustila blíže k tělu. Nesnáší svůj korzet, protože si v něm připadá naprosto neohrabaná, na druhou stranu jí dává jistý pocit bezpečí.

Největší rozdíl je však v tom, že Dez je otherkin - dokáže se měnit ve zvíře, v jejím případě v tygra.

Po nevydařeném rande odchází Dez do svého pokoje. Je velmi rozzuřená a poprvé se promění v tygra. Neví, že ji sleduje Tribunál. Je postřelena uspávací šipkou a probouzí se na podivném místě v stříbrné kleci, která z ní vysává sílu. Uvězněná není sama. Kousek vedle je v další kleci uvězněn mladík ve stejném věku. Dez se podaří osvobodit a zachrání i neznámého chlapce - Caleba. Společně unikají před Tribunálem. Dez ale trvá na tom, že se musí vrátit domů. Od rodičů dostane vynadáno, že se celou noc toulala venku s neznámým mladíkem. Později její dům opět napadne Tribunál a Dez při ochraně svých rodičů několik útočníků zneškodní. Její matka i otec se dozvídají, co je zač a souhlasí s Calebem, který navrhuje, aby s ním Dez odjela za Morfaelem, do školy pro Otherkiny. Vydávají se tak na nebezpečnou cestu do školy, kde jsou i další jako Desdemonda. Ale Tribunál si nedá pokoj, dokud všechny Otherkiny nevyhladí...

Desdemonda byla naprosto nesnesitelná hlavní postava. Nejdřív zjistí, že je adoptovaná, potom, že má super schopnosti a aby toho nebylo málo, ne jen tak ledajaké. Neustále se chlubí tím, že ona je přece poslední tygr, takže by se k ní měli chovat lépe. Navíc není jen tak obyčejný otherkin, ale dalo by se říci, že super-otherkin se super novou schopností, kterou, překvapivě, nikdo jiný nemá.

Její neustále kňourání a měnění názorů každou minutu mě neskutečně štvalo. Vadilo mi i to, že nejdřív nechtěla žádného kluka ani vidět, později začala Calebovi dělat neslušné návrhy a předhazovala mu dvojsmysly. Podle mě je to docela síla na holku, která se nikdy nelíbila.

Autorka taky nějak zapomínala na Deziny slabosti. Na začátku byla nehorázně vyčerpána kvůli tomu, že je v blízkosti stříbra, později běhala několik kapitol se stříbrnou puškou v ruce a všechno bylo v pořádku (až na pár malých puchýřků).

V knize také vidím jistou spojitost s Harrym Potterem, kdy ředitel školy vypadá přesně jako Brumbál.

Dokonce je i gay (stejně jako Brumbál). Jeho skvělou hůlku mu chce sebrat jeho úhlavní nepřítel (stejně jako Brumbál). Snažil se zachránit Deziny pravé rodiče (stejně jako Brumbál). Také má velmi silný vliv na Dezino rozhodování (stejně jako Brumbál). Nechává ji ve škole, ačkoliv je pro školu nebezpečná (stejně jako Brumbál).

Autorka má v knize menší nepřesnosti v ději. Z pistole, která má pouze sedm nábojů (plus další tři, která má Dez v kapse), může hlavní hrdinka vystřelit až dvanáctkrát aniž by pistoli opětovně nabila.

Abych nehodnotila jenom negativně, vyjmenuji i pár věcí, které se mi v knize líbily. Například démon v růžovém slonovi byl docela zajímavý. Vůbec bych nečekala, že v takové bezbranné věci se může ukrývat něco takového. Líbila se mi postava London i jednotlivé popisy přeměny studentů v jednotlivá zvířata.

Celkový pocit z knihy je záporný. Jsem zklamaná, že autorka ze zajímavého tématu neudělala něco víc, prostě se mi zdá, že příběh je jistým způsobem odfláknutý. Určitě by si zasloužil lepší propracovanost a větší pozornost, aby byl děj více poutavý.

Na závěr bych chtěla říct, že na samotném konci knihy je připraveno několik otázek pro čtenáře, na které si můžete zkusit zodpovědět. Upřímně řečeno, na většinu z nich jsem nedokázala odpovědět. Buď byla otázka podivně napsána, nebo se danému tématu autorka dost nevěnovala.