Recenze: Děsivé splynutí (1) - Vidím to, co vrah (RC)

Autor: Jill Hathaway

Nakladatelství: Fragment

Rok vydání: 08/2012

Počet stran: 272

Anotace: Vee Bellová si je naprosto jistá, že sestřina kamarádka Sophie nespáchala sebevraždu. Byla zabita. Ona to ví, protože tam byla. Vee má narkolepsii, během záchvatů ale neupadá do spánku. Když omdlí, ocitá se v hlavě někoho jiného a prožívá život skrz jeho oči. Vklouzla například do hlavy své sestře, když podváděla při testu z matematiky, do učitelovy, který pil před začátkem hodiny. Nic ale Vee nepřipravilo na to, co se stalo jedné říjnové noci… ocitla se v hlavě někoho, kdo držel v ruce zakrvácený nůž, a stál nad Sophiiným tělem. Vee přímo zoufale touží někomu sdělit své tajemství, ale kdo by jí věřil? Zní to tak šíleně, že to nedokáže říct ani kamarádovi Rollinsovi, natož policii. Rollinsovi to ale říct stejně nemůže, protože teď už se moc nestýkají, Vee totiž tráví čím dál tím víc času se Zanem. Zamotaná do nebezpečí a děsivých lží, musí Vee sama odhalit vraha dříve, než udeří znovu.

Děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.

*

Anotace knihy slibovala zajímavé čtení a také nezklamala. Obálka knihy mě však nezaujala. Nápis přes oči modelky mi přijde jako dobrý nápad, ale nevím, proč má dívka na obálce vlasy tmavé, když v knize je jasně řečeno, že hlavní hrdinka měla vlasy blonďaté, které si později obarvila na růžovo.

*

Hlavní hrdinkou tohoto příběhu je šestnáctiletá „normální“ teenagerka Sylvie, pro přátele Vee. Žije s mladší sestrou Mattií, otcem a nejlepším přítelem Rollinsem, ve státě Iowa v Americe. Po smrti matky, kterou obě těžko snáší, se jim otec snaží tuto ztrátu vynahradit. Mít pod střechou dvě puberťačky je ale obtížný úkol a on rodičovskou povinnost nezvládá. Navíc je Vee „těžce nemocná“, trpí podle doktorů narkolepsií, ale ve skutečnosti má zvláštní schopnost, přenést se do těla jiné osoby přes citový otisk na předmětu, kterého se před tím dotkla. Pro někoho to může být dar, ale pro Vee je to spíš prokletí.

*

Mohla jsem vidět život očima někoho jiného. Měla jsem dar. Nebo spíše prokletí…

*

Vee si při vyučování omylem dotkne dolarovky, kterou jí dala Amber, její bývalá nejlepší kamarádka. Odejde proto z hodiny a přenese se do jejího těla. V těle spolužačky Amber vyslechne plán na znemožnění Sophie.

Během oběda se Vee ukryje pod tribunami, odkud musí brzo odejít, protože sem přijdou dva starší kluci. Vee se při odchodu zraní a musí jít na ošetřovnu, kde narazí na Zena, nového, pěkného kluka.

Když jde Vee domů najde lístek z kalendáře a v domnění, že jde o vzkaz od Sophie pro její sestru, jej odnese domů. O pár dní později se ho omylem dotkne a přenese se do těla dalšího člověka, ne však do Sophie, jak si myslela, ale do jejího vraha. Telefonuje k Sophii domů a chce se ujistit, že je v pořádku, i když ví, že není. Sophie je mrtvá, někdo jí zavraždil, ale celá škola si myslí, že to byla sebevražda jenom proto, že Amber poslala její nahou fotku všem klukům ze třídy. Vee ale zná pravdu, ačkoliv neviděla vrahovu tvář. Jak to všem dokáže? Kdo je ten vrah? A proč zabil zrovna Sophie?

*

Sophie se nezabila. Někdo ji zabil. A já jsem tam byla.

*

V příběhu je spousta rozmanitých postav. Je tu pohodový i zlý učitel, školní playboy, třídní mrchy a mnoho dalších. Autorka vytvořila dokonalé prostředí, které rozhodně připomíná normální školu, a tak můžete mít pocit, že by se vše mohlo doopravdy stát.

*

Vee jsem si oblíbila hned na začátku. Fandila jsem jí a jejímu vztahu se Zenem, když si prožila tolik smutku. Smrt její matky, kamarádky, sestřiny deprese, otcova neustálá nepřítomnost… Obdivuji ji, jak vše zvládá.

Rollins mi nepřijde jako správný nejlepší přítel, protože Vee moc nepomáhá a situaci jí nijak neulehčuje, na rozdíl od Zena, kterého jsem si oblíbila hned po několika stránkách.

*

Dlouho jsem přemýšlela, proč Vee nešla na policii. Většinou si namlouvá, že by ji nikdo nevěřil. Kdyby však vymyslela nějaký plán, například že Sophie měla pocit, že ji někdo sleduje, nebo že se jí snaží zabít, otočila by jistě vyšetřování opačným směrem.

*

Velmi se mi líbí styl, jakým je kniha napsaná. Autorka píše velmi čtivě a já knihu hltala jedním dechem. Přečetla jsem jí během dvou dnů, což je během školního roku, můj rekord. Dlouho jsem nevěděla, kdo je onen vrah. Autorka zavedla do příběhu i spoustu odboček, která vás svedou ze stopy a tudíž nemáte ani páru, kdo by to mohl být. Já jsem podezírala asi tři postavy a nebyla to ani jedna z nich. Tohle se mi často nestává, většinou vím už v polovině, kdo je vrah, ale tady jsem byla vedle jak ta jedle.

*

Brzo je světlo a kniha je dočtená. Pohltila mě celou a pak mě vypustila ven jako jinou bytost, než jsem byla předtím.

*

V knize jsem našla akorát dva malé překlepy, což podle mě není taková hrůza.

Ačkoliv se nejedná o zrovna originální nápad, napsala autorka úžasný čtivý příběh, který určitě doporučuji! ;)

*

*

Lidé mají osobní vztah ke knihám častěji, než byste si mohli myslet…

*

Ještě jednou děkuji nakladatelství Fragment, za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu si můžete objednat zde, přímo na stránkách nakladatelství.